7.4.2012 - přesun do Mikulova, koncert Richarda Müllera
Kvůli pracovním povinnostem odjíždíme na velikonoční výpravu až v časném odpoledni, naštěstí do Mikulova to opravdu není daleko, takže vše v pohodě stíháme. Počasí výletování zrovna nepřeje a přesně ve chvíli kdy přijíždíme do Mikulova začíná navíc pršet. Po chvíli hledání jsme našli i domluvený penzionek Pod kozím hrádkem a po rychlém ubytování se jdeme projít do uplakaných uliček Mikulova. Na náměstí probíhá velikonoční jarmark, ale promrzlý prodejci všeho možného už svoje stánky vesměs balí. Večer pak míříme na mikulovský zámek na koncert Richarda Müllera.
8.4.2012 - svítání na Svatém kopečku, výprava za solitérními duby na Pohansko a večerní koupačka v Laa
Probouzím se před pátou hodinou a skrze okno vidím oblohu posetou hvězdami. Meteorologické modely tedy tentokrát nelhaly a já se rychle soukám do připraveného oblečení, na záda hážu batoh s fotovýbavou a vydávám se na Svatý kopeček. Tam přicházím asi půlhodinku před východem sluníčka, ale námrazou lehnce pokrytá krajina má už i v tomto čase docela zajímavý světelný nádech.
na Svatém kopečku před východem slunce
To pravé divadlo však začíná až ve chvíli kdy se sluníčko vyhoupne nad obzor a teplé světlo zalije vše kolem.
na Svatém kopečku po východu slunce
Všude kolem kvetou spousty krokusů, takže i ty je třeba si vyfotit :-)
Krokusy v ranním světlě
Sluníčko postupně stoupá výš a výš nad obzor a pomalu je čas vyrazit na cestu zpět dolů do Mikulova. A cestou samozřejmě není možné nevyfotit pár pohledů na probouzející se město.
pohledy na Mikulov za Svatého kopečku
Stále je docela brzo a Lucka zatím nevolala že už je vzhůru, takže se rozhoduji ještě na chvilku vyběhnout na Kozí Hrádek, který je od našeho penzionu opravdu co by kamenem dohodil. I odtud se nabízejí pěkné pohledy na Mikulov.
pohledy na Mikulov z Kozího hrádku
Kozí hrádek
Z Kozího hrádku sbíhám dolů do penzionu a po snídani se vydáváme k Břeclavi, konkrétně za soliterními duby na Pohansko. Bohužel přesně jak bylo předpovídáno se rychle kazí počasí a sluníčko mezi narůstajícími mraky prosvěcuje čím dál méně. Přesto se ještě pár slunečnách chvilek naštěstí dočkáme.
soliterní duby na Pohansku
Postupně se ale počasí kazí definitivně a v momentě kdy přicházíme k zámečku Lány se k ostrému větru přidává i sněžení. Rozhodujeme se tedy pro rychlý návrat zpět k zámečku Pohansko, kde stejně jako včera v Mikulově probíhá jakýsi velikonoční jarmark. Zmrzlý stánkaři proklínají počasí které sem dnes věru příliš turistů nepřivede. Ještě kousek cesty nám zbývá k autu a pak už se vracíme zpět do Mikulova, kde si dáváme pozdní oběd v jedné z místních restaurací. Zbytek chladného odpoledne trávíme na penzionu sledováním Davis Cupu, respektive spíš spánkem u televize. Večer se pak vydáváme prohřát těla do termálů v rakouském Laa.
9.4.2012 - rozbřesk na Pálavě, dopolední kolečko po Pálavě a odpolední přesun domů
Na nedělní ráno je opět předpovídáno jasné počasí a tento fakt mě zase vytahuje z postele dříve než by bylo zdávo. Před půl šestou parkuju žlutý šíp na malinkatém parkovišti pod pálavskou soutěskou a vydávám se vzhůru nad soutěsku ke známému dubu šípáku u něhož čekám na východ sluníčka. To bohužel vychází skryto za skálou a nasvěcuje jen pálavské stráně v pozadí, přesto se snažím něco málo pofotit.
svítání u dubu šípáku
pohled na Mušovský kostelík po východu slunce
Cestou zpátky do Mikulova se ještě krátce zastavuji nad Klentnicí a na Kočičí skále, odkud se nabízí pěkné pohledy na panorama Pálavy i směrem k Mikulovu.
nad Klentnicí
pohledy z Kočičí skály
Před půl devátou se vracím do penzionu pod Kozím hrádkem, v klidu se nasnídáme, sbalíme věci a opouštíme Mikulov. Auto odstavujeme opět na stejném parkovišťátku jako ráno a vydáváme se na krátké kolečko po Pálavě. Stoupáme stejnou cesto jako já ráno k dubu šípáku, ale pohled do soutěsky v ostrém poledním slunci již není zdaleka tak fotogenický.
pohled do pálavské soutěsky
Dále pokračujeme již mírnějším stoupáním pod nejvyšší vrchol Pálavy - Děvín, který však turistická značka obchází po nižší vrstevnici. Jako slabá náplast je zde vytvořena alespoň jedna vyhlídka východním směrem, pohledu na Mušovská jezera se však nedočkáme.
vyhlídka pod Děvínem
Z vyhlídky pokračujeme dále po zalesněném hřebeni až k rozcestí pod Dívčími hrady.
stezka zalesněným hřebenem Pálavy
Z rozcestí je to již jen kousek na samotné pozůstatky Dívčích hradů, kde se však ve svátečním velikonočním dni potuluje neuvěřitelné množství lidí.
Dívčí hrady
Moc dlouho se tu nezdržujeme a vydáváme se po zelené značce zpět směrem pod soutěsku. Cestou se ještě kocháme rozkvelými jihovýchodními stráněmi.
jeden z mnoha krokusů na jihovýchodním úbočí Pálavy
Krátce po poledni jsme zpět u auta a vydáváme se na cestu domů, velikonoční výlet se nakonec i přes nepříliš příznivou předpověď počasí velmi vydařil.
