22.7.2011 - přesun do Jeseníků
Tentokrát vyrážíme z Brna až krátce před šestnáctou hodinou, ale vzhledem k dosud platné dálniční známce, zakoupené kvůli výletu do Česko-Saského Švýcarska, využíváme k přesunu na sever dálnici směr Olomouc, což představuje značnou časovou úsporu. Z Olomouce už je cesta přes Šternberk a Bruntál do Karlovy Studánky o poznání pomalejší, ale nakonec přece jen stíháme dorazit na parkoviště Hvězda deset minut po osmnácté, bleskově vyzvedáváme povolení k vjezdu do CHKO které zde máme nachystáno z hotelu Kurzovní a stíháme tedy vyrazit vzhůru na Ovčárnu ještě před čtvrt na sedm, což nám šetří hodinu času. Doprava je zde totiž organizována kyvadlově, vždy od celé do čtvrt se jezdí zespod nahoru a od půl do tři čtvrtě naopak z Ovčárny dolů na Hvězdu. Před půl sedmou tedy parkujeme u hotelu Kurzovní, ubytování je otázkou chvilky a míříme nejprve na výbornou večeři a poté si užíváme vířivky v hotelovém wellness, do něhož máme dva vstupy zahrunuty v ceně poukazu. Venku vytrvale prší a zatím nic nenasvědčuje tomu že by se měla vyplnit předpověď zlepšení počasí během noci. Přesto nastavuji budík na 3:55 a plánuju výpravu na východ sluníčka na necelé tři kilometry vzdálený vrcholek Pradědu.
23.7.2011 - zmrzlé ráno na Pradědu a parádní hřebenovka na Pecný a zpět
Ve čtyři ráno se venku válí mlha, ale už neprší. Risknu to a budu věřit že silný vítr mlhu rozfouká. Bleskově na sebe soukám předem nachystané oblečení a po čtvrté hodině vyrážím na noční výpravu na nejvyšší vrchol Moravy. Necelé tři kilometry mi v ukrutném větru trvají přes půl hodiny a na vrcholu rád využívám závětří vysílače, abych se trošku ohřál a unikl ledovému vichru. Teploměr u dvěří do objektu vysílače ukazuje krásných nula stupňů celsiových. Léto jak má být. Oblačnost ale ne a ne se rozestoupit a viditelnost kolísá někde mezi dvaceti a sto metry. Začíná mi být jasné že z pozorování východu slunce dnes asi nic nebude.
vysílač na Pradědu v čase východu slunce
Asi dvacet minut po čase kdy mělo sluníčko vycházet najednou všudyopřítomná mlha zčervená od prosvítajícího slunce.
vycházející slunce krátce prosvítilo mlhu
Ale mé naděje jsou marné, vše trvá jen pár vteřinek a pak už je opět šedivo a temno. Kolem šesté hodiny to vzdávám a dávám se zbaběle na ústup zpět do hotelu kde ještě chvilku dospávám a zahřívám dokonale prokřehlé tělo.
Před devátou vychutnáváme bohatou bufetovou snídani a vzhledem k tomu že počasí už se trošku vylepšuje a oblačnost se přece jen alespoň zvedla nad hřebeny, vyrážíme na plánovanou hřebenovku směrem na sedlo Skřítek. Až tam určitě nedojdeme, ale pokud nám počasí bude přát měli bychom to v pohodovém tempu stíhat na Pecný a zpátky. Kilometr k Ovčárně po asfaltce je spíš na rozcvičení před největším stoupáním které nás dnes čeká z Ovčárny k Petrovým kamenům a na Vysokou holi, druhou nejvyšší horu Moravy.
cesta od Ovčárny k Petrovým kamenům
Vysoká hole, v pozadí vysílač na Pradědu.
Vrchol Vysoké hole lěžící v nadmořské výšce 1465 metrů připomíná spíše náhorní plošinu a je pokryt kobercem růžových kvítků.
jeden z tisíců kvítků na Vysoké holi
Dále pokračujeme pohodlnou hřebenovou pěšinou po červené značce. Z Kamzičníku stezka mírně klesá až na rozcestí Nad Malým kotlem v nadmořské výšce 1335 metrů.
hřebenová stezka klesá k rozcestí Nad Malým kotlem
rozcestí Nad Malým kotlem
Z ranního pošmourna se nakonec vyklubal krásný i když dost chladný a větrný den, takže nemáme důvod si naši tůru jakkoliv zkracovat a pokračujeme dále směrem k Jelení studánce.
Jelení studánka
turistická útulna u Jelení studánky
Zde krátce odpočíváme a občestvujeme se skvělou ledovou vodou z vydatného pramene. Cíl naší dnešní výpravy, kterým je vrchol Pecný se již zřetelně rýsuje na horizontu. Zbývají nám k němu poslední dva kilometry většinou mírného stoupání. Stezka je v těchto partiích místy hodně podmáčená, ale vždy se dá dané místo obejít suchou nohou. Otevírají se krásné výhledy do údolí na obou stranách jesenického hřebene.
hřebenová stezka mezi Jelení studánkou a Pecným
Zanedlouhu už se kocháme výhledy přímo ze skalnatého vrcholku Pecný. A je třeba říct že výhledy jsou to pardání jak do údolí, tak na hřeben po němž jsme přišli. Díky dobré dohlednosti je zřetelně vidět i vysílač na Pradědu.
Pecný - výhled do údolí
Pecný - výhled na hřeben Jeseníků
Z Pecného je to již jen čtyři kilometry do sedla Skřítek, my se ale potřebujeme vrátit zpět do našeho hotelu, takže nás čeká osm kilometrů zpět na Ovčárnu. Počasí je ale stále velmi příjemné, dokonce i vítr už trošku zeslábl, takže si i zpáteční cestu báječně užíváme. Po třetí hodině odpolední jsme zpátky na Vysoké holi, oproti dopoledni je zde o poznání příjemněji, takže se notnou chvíli kocháme výhledy na Praděd i Petrovy kameny.
dřevěná bouda na Vysoké holi
Petrovy kameny a Praděd - dva nejznámější symboly Jeseníků
Pak už nás čeká jen sestup na Ovřárnu, během něhož se opět kocháme krásnými výhledy do kraje a po nezbytné točené Kofole zbývá zhruba kilometr na hotel Kurzovní.
stezka z Vysoké hole na Ovčárnu
panoramata Jeseníků
Podvečer pak věnujeme odpočinku a relaxaci v hotelovém wellness. A také ošetřování našich obličejů, ostré horské sluníčko z nás během dne stihlo udělat slušná rajčátka :-)
profil hřebenové tůry
24.7.2011 - východ slunce na Pradědu, vodopády Bílé Opavy a cesta domů
Předpověď počasí hovoří celkem jasně, během noci od jihu přibývání oblačnosti, postupně přeháňky na Moravě a ve Slezku i trvalejší srážky. Přesto mi noční jasná obloha dává naději a opět nařizuji budík na příšerných 3:55. Když mě jeho nepříjemné zvonění vytrhuje ze sna, vyrážím na balkon zhodnotit situaci s předpokladam brzkého návratu do vyhřáté postele. Jenže všechno je jinak, na nebi září hvězdy a měsíc lehounce osvětluje krajinu. Úplně jasno sice není, ale šance na pozorování východu slunce z nejvyššího moravského vrcholu jsou slušné. Opět se bleskově oblékám, tentokrát přihazuji do batohu i Lucčinu čepici a rukavice, včera kdy bych je jistě využil jsem je bohužel neměl. Hned jak opustím hotel tuším že dnes je potřebovat nebudu, vítr téměř nefouká a oproti včerejšku je o poznání tepleji. Cesta na Praděd mi tentokrát zabere slabou půlhodinku. Oblačnosti bohužel dost rychle přibylo, nicméně na východním horzizontu je stále proužek jasné oblohy, který již před východem hraje nejrůznějšími barvami.
dvacet minut před východem slunce
vysílač na Pradědu chvíli před východem slunce
Sluníčko vystupuje na horizont pět minut po páté hodině a díky oblačnosti působí jeho východ poměrně dramaticky.
východ slunce z Pradědu
Běheme pěti minut je slunce již celé nad obzorem a za krátko bohužel také zcela pohlceno oblačností. Vysněného fotografického světla se tedy zřejmě nedočkám, neboť pás oblačnosti je dost kompaktní a slunce se za ním schovává více než hodinu.
vysílač na Pradědu krátce po východu slunce
Jeseníky po východu slunce
Až před sedmou hodinou se přece jen v mracích objevují mezery a sluníčko střídavě nasvěcuje různá zákoutí. Na chvilku se dokonce ocitne v záři slunečních paprsků jesenický hřeben po němž jsme včera kráčeli, není to už ale to pravé ranní světlo, přece jen už od východu uplynuly dvě hodiny.
hřeben Jeseníků od Ovčárny po Pecný
Ve chvíli kdy už se pomalu vracím zpět na hotel na snídani se obloha z ničeho nic téměř docela vyjasní, takže ještě chvíli fotím krajinu která pod slunečními paprsky značně získává na malebnosti a taky se snažím vyfotit něco z jesenické květeny.
ranní výhledy na Jeseníky
jesenická květena
sporthotel Kurzovní
Pak už se vracím na hotel, čeká nás snídaně a také balení věcí, které následně nakládáme do auta. Ještě než se ale vydáme na cestu domů čeká nás dopolední výšlap k vodopádům Bílé Opavy. Výchozím bodem je chata Barborka, která je od našeho hotelu opravdu kousek. Odtud nás čeká šestikilometrové klesání do Karlovy Studánky jehož čáat je vedena atraktivní trasou podél vodopádů a kaskád Bílé Opavy pramenící v masivu Pradědu. Trasa je označována jako náročná, ale v pevné obuvi není čeho se obávat, jen je tu po vydatných deštích minulých dnů poněkud mokro.
Bílá Opava
kaskády Bílé Opavy
Cestou je opravdu na co koukat a tak ani nevadí že se nakonec přece jen splnily předpovědi meteorologů a začalo drobně pršet. Pohodovým tempem přicházíme před půl jednou na Hvězdu a půlhodinu do odjezdu kyvadlového autobusu nahoru na Ovčárnu využíváme k občerstvení jak jinak než točenou Kofolou. V jednu nasedáme do autobusu a necháváme se vyvést na Ovčárnu, odkud k hotelu Kurzovní přicházíme tak akorát včas abychom stihli po půl druhé sjet již vlastním autem do údolí a dále pak pokračovali domů do Kuřimi.
profil trasy kolem vodopádů Bílé Opavy
Všechny fotky z víkendu v Jeseníkách :
