15.3. - 24.3.2013 - tradiční jarní lyovačka v Itálii
V půlce března je opět po roce ten pravý čas vyrazit na jarní lyovačku do Itálie. Pravda tedy je, e v letoním březnu lze těko cokoliv nazývat "jarním", čemu do puntíku odpovídá ledový vichr asistující nám při čekání na příjezd busu u brněnského ústředního hřbitova. Bus příjídí od Ostravy s mírným zpoděním a my do něj poněkud chaoticky nakládáme bagá, abychom ji za dvě a půl hodinky v Praze ve značném zmatku překládali do jiného busu, který nás má dovést a do cíle naí cesty, kterým je jako tradičně městečko Ponte di Legno. Noční přesun je relativně pohodový, jen by se nemuselo zastavovat kadé dvě hodiny, sotva člověk stihne usnout. Kolem osmé ráno nás čeká dalí překládka pasaérů i bagáe v městečku Mezzocorona, tentokrát ji natěstí bez naí účasti. Kolem desáté hodiny jsme konečně v cíli naí cesty, jako úplně poslední z busu vystupujeme u hotelu Acquasseria. Na recepci předkládáme vouchery na ubytování a jsme ujitěni e pokoj rozhodně zatím není připraven a bude nachystám do tří hodin odpoledne. S tím jsme celkem počítali, take odkládáme lye a krosny na místě k tomu určeném a jdeme se za krásného slunečného počasí projít po známých uličkách Ponte di Legno.
Ponte di Legno
Po třetí hodině se vracíme na hotel, ale ná pokoj stále není k dispozici. Během půl hodinky by vak dle recepční vechno mělo být připraveno. OK, skočíme si tedy jetě vyzvednout skipas a něco málo nakoupit. O čtvrt na pět jsme zpět na recepci hotelu Acquasseria a světe div se pokoj stále není připraven. U poněkud důrazněji se táeme recepční jestli si z nás dělá legraci, nače tato volá jinou soudruku a světe div se, fasujeme klíče od pokoje 327. Sice se ve dveřích potkáváme s uklizečkou pokoj právě opoutějící, ale aspoň e konečně bydlíme. První dojem z hotelu tedy díky těmto peripetiím není bůhvíjaký, ale pokojík je pěkný a zanedlouho si náladu vylepujeme v hotelovém wellnes a na výborné večeři.
V neděli ráno nijak dlouho nevyspáváme a před devátou hodinou vyjídíme vajíčkem nahoru na Tonale. Předpověď počasí na dneek a zítřek není dvakrát příznivá, zataeno a postupem času stále intenzivnějí sněení. Ráno jsou podmínky na lyování parádní, by za sluníčka by to samozřejmě bylo příjemnějí. Vyráíme rovnou na nai nejoblíbenějí sjezdovku na Tonale, kterou je čtyři a půl kilometru dlouhé Alpino. Loni jsme si jí kvůli katastrofálnímu nedostatku sněhu příli neuili, ale letos je tu fantastické svezení a pro první den si s touto pisou bohatě vystačíme :-)
V pondělí má být počasí nejhorí, má napadnout a půl metru sněhu a ráno se, stejně jako včera navečer, sníh skutečně vyrázně sype. Přesto se vyráíme alespoň na chvilku zklouznout, i kdy tentokrát jen dole v Ponte a nad Temu, na Tonale dnes skutečně nemá cenu vyjídět. Po poledni vak ji tak intenzivní sněení jetě zesiluje a tak znaveni lyováním ve třiceti centimetrech čersvtého sněhu celkem brzo odpadáme.
Odpoledne se pak jdeme projít po zasněeném Ponte, jsme tu tuím u poesté, ale takhle zimní to tu nepamatujeme :-)
Ponte di Legno
V úterý ráno nás skutečně čeká předpovědí slibované azuro. Navíc ve kolem je pokryto sněhem a tak si můeme i přímo před hotelem připadat jako v pohádce.
Ponte di Legno
Prvním skibusem, který má dnes díky sněhové nadílce mírné zpodění, se vydáváme k vajíčku a tím hned vyráíme nahoru na Tonale. Po výstupu se nám konečně naskytá známý pohled na prosluněné jiní svahy.
Passo Tonale
Hned se samozřejmě vydáváme lanovkami Nigritella a Bleis nahoru k výchozímu bodu sjezdovek Alpino a Bleis. Ne se poprvé vydáme do údolí po perfektně urolbovaném Alpinu je třeba se samozřejmě opět po roce pokochat parádními pohledy které se zeshora nabízejí.
Passo Tonale
A pak u si a do oběda uíváme příjemné lyování za asistence sluníčka. Vzhledem k více jak půl metru sněhu který za předelé dva dny napadl se postupem času terén stává přece jen obtínějím. Rádi se proto krátce po poledni uchylujeme do chaty Nigritella na oblíbený steak v bulce a jeliko je nám tu fajn dáváme si nádavkem jetě vynikající čokoládu ...
Passo Tonale
... a kocháme se parádními výhledy přímo od chaty.
Passo Tonale - pohled od chaty Nigritella
Po obědě u jsou sjezdovky hodně rozryté, take si dáváme takové lehčí fotojízdy, nejprve po Alpinu...
Passo Tonale - sjezdovka Alpino
... a následně i po sjezdovce Bleis.
Passo Tonale - sjezdovka Bleis
Krátce po třetí hodině toho u máme pro dneek nalyováno dost, sjídíme tedy k vajíčku jim se vydáváme dolů do Ponte.
V podvečer nás pak čeká tradiční relax ve wellness zóně hotelu a poté jako dny předchozí chutná večeře.
Ve středu si od sluníčka máme opět na celý den odpočinout, jen občas zlehka vykoukne skrz houstnoucích mrků. Oč méně vak svítí o to lepí je dnes lyování, čersvtý sníh se přes noc konečně spojil s podkladem a tak si do oběda uíváme skvělé Alpino a po obědě kdy se přihnala mlha a začalo hustě chumelit si přidáváme jetě pár jízd dole v Ponte.
Čtvrteční lyování je opět pod modrou oblohou, ale narozdíl od úterý se dnes drí super sníh a do odpoledne, take opět parádní lyovačka jen s krátkou pauzou na oběd. Při jedné z odpoledních jízd jsem pak zkusil nafotit něco přímo z lanovky Bleis, abych měl i z letoní výpravy na Tonale nějakou originálnějí fotku.
Passo Tonale - foto z lanovky Bleis
Nakonec se dnení kilometrá zastavuje na pětasedmdesáti kilometrech co bude rekord myslím nejen pro letoní rok.
Pátek měl být původně poslední den na lyích a tak jsme opět vyrazili co nejdříve ráno, kdy koneckonců bývá lyování nejlepí. Stejně jako větinu předchozích dnů i dnes trávíme celé dopoledne na Alpinu a svezení je to opět parádní. Po obědě se pak přesouváme na o něco kratí a hlavně výe poloenou Bleis, která je i přes celodenní nápor jarního sluníčka stále v dobrém stavu.
Passo Tonale - foto od horní stanice lanovky Bleis
Lyujeme a do nějakých čtyř hodin, kdy u jsme na beztak liduprázdných sjezdovkách zcela osaměli. Nakonec jsme dokonce překonali o sedm kilometrů včerejí rekordní výkon. Pravda je e letos jsou tu podmínky skutečně famózní a tak toho naplno vyuíváme. Večer pak poslední návtěva wellness, poslední večeře a předběné balení bagáe. Předpověď počasí na sobotu nakonec není a tak zlá, take ráno uvidíme jestli jetě přikoupíme jeden den lyování.
A je tu sobotní ráno, dnes oblast Adamelloski opoutíme, ale autobus má stanoven odjez a na čtvrt na est a vzhledem k tomu e venku po ránu svítí sluníčko se rozhodujeme bleskově nasnídat, před půl devátou předat kartu od pokoje na recepci a hurá na lye. Přikoupení jednoho dnes k estidennímu skipasu stojí osmadvacet euro, co sice není zrovna málo, ale večer se shodujeme e jsme rozhodně dobře udělali. Během dne je vidět e počasí se bude opět lámat k horímu, nad údolím se drí jemná mlha, která občas vystoupí i na vrcholky a zahalí výhledy. Fotkám ovem takové počasí docela přidává na atmosféře.
Passo Tonale - foto ze sjezdovky Alpino
Po druhé odpoledne těká mračna definitivně přebírají vládu nad oblohou a tak je čas vyrazit zpět na hotel, troku ze zkulturnit ve spre wellness a v podvečer se vydat na cestu domů. Tak snad zase někdy Tonale, tentokrát to bylo opravdu super.
Fotky ve větím rozliení :
