16.3. - 23.3.2012 - tradiční jarní lyžovačka na rozhraní Trentina a Lombardie
V pátek po osmé hodině večerní se vydáváme do Brna k Janáčkovu divadlu odkud v devět vyrážíme modrým busem CK Atlantika na dvanáctihodinovou pouť do Ponte di Legno. Sedíme tentokrát úplně vzadu což má hned dvě výhody. Jednak si můžeme dle libosti sklopit sedačku a druhak je tu přece jen o fous více místa na nohy. Poměrně úspěšně se nám daří usnout a ze spánku nás vytrhávají jen dvě čúrpauzy v Rakousku a poté již tradiční snídaňová zastávka za Bolzanem, kde si dopřáváme již také tradiční čokoládový croissant, který byl tentokrát obzvlášť dobrý. Zanedlouho opouštíme dálnici a zbývají nám slabé dvě hodinky do Ponte di Legna. Před devátou projíždíme přes průsmyk Passo Tonale a naskýtá se nám naživo tristní pohled na holé kopce okolo, za poslední dny již dobře známý z celé řady místních webkamer. Přírodního sněhu tu letos skutečně mnoho nebylo, narozdíl třeba od Rakouska a koneckonců i od našich hor. Sjezdovky však vypadají z okénka busu vcelku slušně, až na naše oblíbené Alpino, na jejíž spodní část je pohled vskutku smutný. Zbývá ještě čtvrhodinový sjezd dolů do Ponte, tradiční ubytovávací rituál a pak už rychlé převlečení a hurá na svahy užívat možná posledního pěkného počasí, předpověď na dny příští je všelijaká. Vyjíždíme vajíčkem nahoru na Tonale a vydáváme se na vlastní oči a lyže přesvědčit jak je na tom Alpino v horní části. První co zjišťujeme nahoře u chaty je fakt, ža ani nedostatek přírodního sněhu nic neubral na parádních výhledech z těchto oblíbených míst.
Monte Serodine od horní stanice lanovky Bleis
S naší nejoblíbenější sjezdovkou už je to ale horší, horní část ještě celkem ujde, i když i zde člověk občas zahlédne nějaký ten kamínek. Ale spodní třetina tratě je v naprosto katastrofálním stavu a jen s vypětím všech sil kličkujeme mezi kameny a blátem. Zdá se že první jízda na Alpinu bude pro letošek i poslední a je vcelku s podivem, že sjezdovku ještě nezavřeli.
spodní část sjezdovky Alpino
Jako další zkoušíme sjezdovku Bleis, která začíná na stejném místě jako Alpino, jen obkružuje Monte Serodine z druhé strany. Zde je situace poněkud lepší, technického sněhu je tu dostatek, ale vlivem intenzivní slunečního svitu a vcelku vysoké teploty připomíná spodní část spíše oraniště. Prostě typické jarní lyžování. Párkrát se svezeme, ale znaveni noční cestou a náročným terénem poté spíše odpočíváme a kocháme se krásnými výhledy na okolní hory.
sobotní pohled do údolí od horní stanice lanovky Bleis
Na závěr prvního lyžařského dne se pak přesouváme na severní svahy a sjíždíme si černé Paradiso, které je i odpoledne v perfektním stavu. Poté už se vracím na ubykaci odkud ještě v podvečer vyrážíme na krátkou procházku po Ponte, již pod zamračenou oblohou signalizující předpovídanou změnu počasí.
Na neděli předpověď slibuje zataženo s četnými odpoledními srážkami a ráno nic nenasvědčuje tomu, že by se neměla vyplnit. Hory jsou utopeny v mracích a při čekání na skibus, který dnes nabral celkem značné zpoždění, přemýšlíme co nás čeká nahoře na Tonale. Z vajíčka vystupujeme do husté mlhy a i první sjezdy na dokonale upraveném Bleisu absolvujeme za minimální viditelnosti. Po desáté hodině se však mraky začínají trhat a tu a tam zasvítí i sluníčko pod jehož paprsky začíná sjezdovka rychle měknout.
nedělní pohled do údolí od horní stanice lanovky Bleis
Nicméně až do oběda si užíváme bez přestávky parádní lyžování. Po poledni je to již slabší a navíc začíná sněžit, ale v nohou máme pro dnešek již kilometrů dost. Na protažení unavených nohou si opět ordinujeme příjemnou podvečerní procházku po Ponte di Legno, během níž na nás opět alespoň na chvilku vykukuje sluníčko.
Ponte di Legno od domu Casa del Sole
soutok dvou říček v centru Ponde di Legno
Večer se pak v Ponte spustil déšť, který vydržel celou noc. Do venku panující sloty se nám dnes dvakrát nechce, takže vyrážíme až skibusem po deváté hodině. Stále leje jako z konve, ale během jízdy vajíčkem z Ponte nahoru na Tonale se počasí dokonale proměňuje a nahoře vyskakujeme do nefalšované zimy. Přes noc připadlo odhadem nějakých dvacet centimetrů sněhu což činí jízdu značně náročnější, protože italové zásadaně rolbují jen večer. Párkrát sjedeme Bleis a totálně znaveni jdeme raději na Bombardino :-) Sněžení na krátkou chvíli ustává, ale jen proto aby se zanedlouho vrátilo s ještě větší intenzitou. Navíc celý průsmyk zahalila hustá mlha. Sjedeme ještě jednou Bleis, ale doslova rozbombardovaná sjezdovka a minimální viditelnost příliš požitku z lyžování nenabízí, takže jdeme na oběd a dnes hodně brzo to balíme. Dole v Ponte stále leje jako z konve, nahoře to bylo přece jen veselejší. K večeru se však oblačnost začíná pomalu rozpadat a optimismus do žil nám vrací večerní pohled z okna našeho apartmánu.
večerní pohled z okna apartmánu
Úterní ráno přináší vymetenou azurovou oblohu a proto tentokrát trošku odbýváme snídani a prvním skibusem se vydáváme na svahy.
úterní ráno na Passo Tonale
Sněžit naštěstí přestalo už v podvečer, takže sjezdovky jsou skvěle upravené a lyžování je jedním slovem fantastické. Do oběda lyžujeme nonstop, tradičně bez jakéhokoliv čekání na vlek. Před jednou hodinou jdeme na tradiční oběd do chaty Nigritella s více než čtyřiceti lyžokilometry v nohách.
chata Nigritella
sjezdovka Paradiso od chaty Nigritella
Po obědě jsou již sjezdovky vlivem intenzivního slunečního svitu hodně rozbité, ale stále je lyžování celkem dobré a výhledy tradičně úžasné, dnes oproti dnům předchozím navíc opět zimní.
úterní pohled do údolí od horní stanice lanovky Bleis
Nakonec se dnešní porce lyžokilometrů vyšplhala někam k šedesátce a v nohách je to rozhodně znát. Odpoledne se během tradiční procházky po Ponte odměňujeme skvělou zmrzlinou.
zmrzlina vlastní výroby, zvlášť ta pomerančová je naprosto skvělá
Ponte di Legno
Před večeří pak zakončujeme ve všech směrech vydařený den pozorováním zapadajícím sluncem nasvícených hor z lavičky před domem Casa del Sole.
večerní světlo na štítech
Ve středu ráno se trošku překvapivě budíme pod zataženou oblohou, přesto se burcujeme a stíháme opět první skibus krátce po osmé. A dobře děláme, nahoře na Tonale nás již vítá sluníčko a díky nočnímu mrazu i sjezdovky v perfektním stavu. Dokonce dnes opět otevřeli Alpino, tak si jí z nostalgie hned po ránu dáváme.
nad sjezdovkou Alpino
Nahoře je to fantazie, ale dole bohužel i přes nový sněhový příděl velká bída se spoustou šutrů. Škoda, ale Bleis je jako náhrada velice slušná, hned se na ni přesouváme a brousíme po ní opět až do oběda.
pohledy ze sjezdovky Bleis
Dnes se kvalita sněhu kazí o poznání rychleji než včera, takže o něco dříve míříme na oběd kam jinam než do Nigritelly, kde si tentokrát dáváme i výbornou čokoládu.
due cioccolate
Po obědě se pak přesouváme na druhou stranu údolí a vyjíždíme až nahoru na ledovec nad třítisícovou výškovou kótu. Výhledy jsou jak jinak než skvělé a i kvalita sněhu je o poznání lepší než na níže položených jižních svazích.
výhledy z ledovce Presena
Párkrát se svezeme přímo na ledovci a pak se chvilku opalujeme a kocháme pohledem na hory vůkol u chaty pod ledovcem
výhledy od chaty pod ledovcem Presena
Na závěr se pak vydáváme na dlouhatánský sjezd z ledovce až k mezistanici vajíčka do Ponte. Černé Paradiso je opět skvělé a i v pozdějším odpoledni dobře sjízdné, zato poslední úsek k mezistanici je doslova broděním vodou, nakonec však vše zvládáme a opět řádně znaveni se vydáváme na ubykaci.
Poslední den začíná, jak už je v domě Casa del Sole tradicí, úklidem a předáním pokojů. Bagáž odkládáme ve společenské místnosti a jdeme si naplno užít poslední den lyžování. Počasí nám opět přeje, možná až moc, nicméně do oběda je lyžování opět skvělé. Odpoledne už je to tradičně slabší, ale užíváme si až do posledních chvil. Před odjezdem tradiční pizza a pak nakládka zavazadel do busu na pozadí zapadajícím sluncem nasvícených hor.
poslední pohledy před odjezdem
Před sedmou hodinou se kola busu dávají do pohybu a za necelých dvanáct hodin jsme zpět v Brně. Tak snad zase za rok :-)
