7.10.2011 - přesun do Beskyd, vodopády Satiny
Tento víkend názorně ukázal fakt, že termín víkendové výpravy si opravdu umíme vybrat :-) Po snad třech týdnech nádherného babího léta, přišla ve čtvrtek od západu jako na zavolanou studená fronta, takže v pátek krátce po poledni za ještě stálého deště plni odhodlání vyrážíme do asi nejmalebnějším moravských hor. Cesta po dálnici je v podstatě bezproblémová, až kousek před Frýdkem, kde část rychlostní komunikace teprve dostavují, se tvoří krátká kolona, ale zdržení je sotva pár minutek. Před třetí odpolední jsme v cíli naší cesty, kterým je tentokrát hotel Petr Bezruč nedaleko Malenovic. Přestože cestou skrz Moravu na sever už ani moc nepršelo, v Beskydech jak už to tak bývá leje stále jako z konve. Nedáme se však panující slotou odradit a po krátkém odpočinku vyrážíme na průzkum asi kilometr vzdálených kaskád na Satině.
Satina
Počasí jeví pramálo ochoty ke zlepšení, jak na podvečer předpovídali meteorologické modely. Spíš naopak déšť nabírá na intenzitě, takže zanedlouhou raději balím fotovýbavu v obavě před jejím zničením a vracíme se zpátky na hotel. Po večeři si jdeme zaplavat do dost chladného hotelového bazénu a pak nad plánováním zítřejšího výletu opět přemýšlíme co jsme komu udělali, že nám to počasí letos tak extrémně přeje :-)
8.10.2011 - přes vodopády Bučacího potoka na druhou nevyjšší horu Beskyd - Smrk
Ráno šedivo, beskydské vrcholky zahalené v mracích, ale aspoň už neprší. Definitivně se rozhodujeme nechat výšlap na Lysou horu až na zítra a přejíždíme autem do nedaleké Ostravice. Cestou začíná opět lít jako z konve, takže si autem ještě kousek pomáháme a vyjíždíme až na do místní části Skalka, kde celkem bezproblémů i zadarmo parkujeme. Navlékáme přes "goretexové" oblečení ještě ponča a vydáváme se vsříc beskydským hvozdům. Po zpěvněné, ale turisticky neznačené lesní cestě se asi za půl hodiny dostáváme k Bučacímu potoku, který v prudkém severním svahu hory Smrk vytváří kaskády a také dva vodopády o výšce zhruba 4 a 6 metrů. Z cesty jsou vodopády vidět vysoko nad námi ve svahu, snažím se jim trošku přiblížit, ale terén je poměrně exponovaný a navíc je celá lokalita vyhlášena přírodní památkou, takže se snažím postupovat ohleduplně. Vyrušil jsem sice jednoho Mloka, ale nevypadal že mu to nějak vadilo :-) Podaří se mi postupně dostat až pod spodní vodopád, ale snahu o postup výš raději vzdávám.
Bučací potok
Od Bučacího potoka to již není daleko na rozcestí, kde se napojujeme na červenou značku a začínáme konečně významněji stoupat na druhou nejvyšší horu Beskyd. Déšť už opět ustal, ale všude se válí mlha a mračna a nic nenasvědčuje tomu, že by se z předpovědi "proměnlivá, převážně velká oblačnost" dostalo i na to první slůvko.
po červené na Smrk
Když se ale z rozcestí Pod Smrkem vydáváme na poslední kilometrový úsek na samotný vrchol, začínají se dít věci. Mlha znatelně prosvětluje a zanedlouho jí dokonce pročísnou sluneční paprsky. Rázem si připadáme jako v pohádkovém lese, prostě paráda.
pohádkový les pod Smrkem
Již pod modrou oblohou míjíme pomníčky Johna Lenona a Jana Palacha a zanedlouho už stojíme na plochém vrcholu Smrku. Rozhledy jsou odsud velmi limitvané, za těmi je třeba se vydat kousek níž po zřetelné pěšině. Ale odsud jsou pak opravdu parádní, jen Lysá hora momentálně vidět není, protože její vrchol je stále zahalen v hustých mračnech.
kousek pod vrcholkem Smrku
Na vrcholku, respektive na vyhlídce kousek pod ním trávíme slabou půlhodinku, během níž vítr opět přivál mračna a tak sestup zpět do údolí již absolvujeme z větší části opět v mlze a těsně před tím než dorazíme k zaparkovanému autu se jako bonus opět spouští prudký liják. Celkově lze ale počasí nakonec hodnotit poměrně kladně, přívětivou tvář nám dnes ukázalo v ten pravý moment.
9.10.2011 - výplaz na Lysou horu a následný přesun domů
Ráno se rychle balíme, po snídani nakládáme věci do auta s tím že cenější věci odkládáme v recepci a vyrážíme vzhůru na Lysou horu. Mračna visí jen kousek nad našimi hlavami, ale třeba se to ještě probere, tak jako včera. Ze dvou možných výstupových tras od hotelu Petr Bezruč volíme tu od Satiny kolem osady U Veličků na Lukšinec, kde se napojujeme na asi nejtradičnější z cest na nevyšší horu Beskyd, kterým je červená značka z Ostravice, nazývaná též Bezručův výplaz. Jsme už asi jen kilometr pod vrcholem, překračujeme hranici přírodní rezervace Lysá hora, ale na nějaké alespoň chvilkoví zlepšení počasí to opravdu nevypadá.
kousek po Lysou horou
Od pomníku obětem Lysé hory, který se nachází asi 200 metrů pod samotným vrcholem, navíc začíná pršet, aby déšť vzápětí přešel v husté sněžení. Na vrcholu tedy nejprve míříme do tepla a sucha ubytovny Kameňák, která od letošního září nahradila služby chaty Plesnivky. Ta je již kompletně zdemolována a na jejím místě se připravuje stavba nové chaty Slezský dům. Rozmrzáme při teplém čaji a zelňačce asi půlhodinku a pak se vydáváme na krátkou obhlídku vrcholu Lysé, s poměrně tradičním výhledem do mlhy zpestřeným prvním letošním sněhulákem.
sněhulák na Lysé hoře
Teploměr ukazuje dva stupně nad nulou a vzduchem stále poletují sněhové vločky, takže se bez většího otálení vydáváme na cestu zpět do údolí, a tentokrát po modré značce se přes Malchor a kolem skautské mohyly Ivančena vracíme zpět k hotelu, vyzvedáváme cennosti na recepci a vyrážíme na cestu domů.
